Patrik Svoboda – VisualPerfect

Jaké bylo Tvé mládí a jak ses dostal k designu?
Narodil jsem se a vyrostl v Praze. Moje mládí bylo určitě poznamenáno devadesátými léty. Všechno bylo super divný a na jednu stranu naprosto jednoduchý. Bývalí prodejci zeleniny začali jezdit v Mercedesech, ženy začaly shazovat přebytečné ochlupení. Já jsem začal jezdit na skateboardu a snažil se co nejvíc si užít daru dospívání. Pak se zlatý idol Nagana Jarda Jágr nechal ostříhat a já věděl, že devadesátá léta definitivně skončily. V této době se lámal chleba i u mě – a já se měl rozhodnout, co v životě plném nepřeberných možností budu vlastně dělat? Jelikož jsem chodil od první třídy do lidušky a údajně již od útlého věku stále něco ničil a pokresloval, šel jsem na střední školu s uměleckým zaměřením. Obor propagační výtvarnictví v sobě skrýval hodiny typografie, grafické úpravy a základy reklamy. To už byla slušná šance se ke grafickému designu dostat – a také se to podařilo.

Pamatuješ si na ten první zlomový okamžik?
Pamatuji si, že se mi poprvé dostala do ruky kniha Stefana Sagmeistera – zůstal jsem opařený nehnutě stát a zadíval se pozorně do knihy, pak jsem se asi po minutě vzpamatoval, otočil knihu správně z pozice vzhůru nohama a otřel si pot z čela. Prvním zlomovým okamžikem se stalo pro mě to, že se dokážu grafickým designem bavit a naopak. To bylo od samého počátku a drží mě to dodnes. Pokud to tak nebude, nemá smysl v tom dál pokračovat.

Popiš mi svůj běžný pracovní den
Můj běžný pracovní den je dost neuchopitelný. Záleží na struktuře a druhu práce,
která se zrovna řeší. Pokud se něco intenzivně zpracovává, trvá bohužel 24 hodin a někdy i dva dny v kuse atd. To je ale extrémní stav, který se snažím eliminovat. Ideální je, když je pracovní den rozložený jak prácí u MACa, tak třeba nějakou prezentací, schůzkou případně náhledem v tiskárně.
Nejhorší jsou ty dlouhé a náročné večerní schůzky v restauračních zařízeních.

Snažím se, aby byl můj pracovní den co nejvíce různorodý a neskončil jsem
u stereotypní zapečenosti. Vytvořil jsem si menší individuální systém rozložení dne v iCalu a je zajímavé zpětně podle barev zjistit, co v určitém dnu hrálo zrovna prim a vyhodnocovat to do budoucna.

Na druhou stranu, pokud je práce hotová, tak člověk překvapivě zjišťuje, že má přítelkyni, psa, rodinu, sportuje a má spoustu mimopracovních zážitků – a to je skutečně podstatné.

Jaké inspirující zdroje sleduješ?
Mám několik oblíbených designerů a jednou za čas se podívám na jejich progres,
ale spíš než o inspiraci, jde o nadšení. Když někdo udělá nějakou dobrou věc, tak z toho mám čistou radost. Pokud někdo posouvá vizuální a myšlenkovou úroveň designu někam jinam, je to dobře pro všechny. V tomto ohledu nezklame rozhodně Daniel Eatock.

Největším inspirujícím zdrojem je pro mě stále běžný kontak s lidmi a okolím – večerní skicování do sketchbooku, dlouhé rozhovory a neustálé oponentury s kreativně smýšlejícími tvory, hodiny strávené u kyberpunkové, zlé a chytré literatury, blbnutí s naším cirkusově nadaným Stafordem Crockerem. V poslední době mě baví například do vyhledávání v iTunes napsat nějaké hloupé slovo – někdy z toho vypadne dost nesourodá směska tracků, že to člověka nakopne na několik hodin.

Všechny podklady si vypracováváš sám, nebo využíváš také fotobanky?
Záleží opravdu na charakteru projektu. Pokud dělám nějakou více undergroundovou věc, tak se snažím, aby zdroje byly co nejvíce autentické a ušité na míru – to platí i pro velké projekty s větším rozpočtem na vizuální zpracování. Fotobanky využívám často, například při pořízení fotek do firemních zpravodajů a oběžníků nebo u nějakého malého jednorázového komerčního projektu pro menší firmy a jednotlivce, protože za pár korun mohou mít dobrý fotografický doprovod, který by si sami určitě vzhledem k nákladům na vlastní focení nemohli obstarat. Dokážu si představit, že fotobanky mohou dokonce ovlivnit něčí kreativní záměr. Pokud začínáte hledat nějakou fotku, není jisté, že na konci hledání nebude výsledek parametrů finální fotografie diametrálně odlišný, než v prvotní myšlence.

Které funkce ve fotobance Ti nejvíce zjednodušují práci?
Stačí mi, když má fotobanka rychlé a přesné vyhledávání fotografií. Rozšířená možnost zadávání parametrů při výběru je také dobrá věc.

Na co se u Tebe můžeme do budoucna těšit? Plánuješ nějaký zajímavý projekt?
Budu určitě pokračovat v započatých projektech a mám předjednanou úpravu několika zajímavých knih a katalogů, některé se již začínají realizovat. Dál bych chtěl vydat vlastní sketchbook a utkat podle vlastního návrhu koberec.

Jakého životního moudra se držíš? Případně co bys poradil začínajícím
grafikům?
Žádného speciálního moudra se nedržím a už vůbec bych nechtěl nějaká moudra vytvářet. Člověku nejvíce dají vlastní zkušenosti a když je po sléze správně vyhodnotí a vezme si z nich ponaučení, tak se pořád může vyvíjet. Začínajícím grafikům popřeju, ať je grafický design co nejvíc baví a mají štěstí na realizace, to ostatní je na nich. Bude zajímavé sledovat, jak se bude papír stávat undergroundem a offline tiskoviny sběratelskou potřebou.

Představujeme 2 různé affiliate programy, nyní si vybere opravdu každý!

Speciální bonus 2010

„Řekni o partnerském programu Pixmac svým přátelům. Dáme ti $100 za každého přivedeného affiliate partnera, který vydělá $100!“

1. Dělení příjmů

Pro všechny ty, kteří chtějí dostávat provize z každé stažené fotografie.

40% – 60% z příjmů Pixmac z každého staženého obrázku, uživatele přivedeného přes affiliate program, po dobu 4 let.

Dělení příjmů nabízí 3 levely výše provize:

40% za výdělky $0 – $1,999
50% za výdělky $2,000 – $9,999
60% za výdělky $10,000 a více

2. Rychlý prachy

20% – 40% z hrubých tržeb prvního nákupu každého přivedeného zákazníka. Více kliků, více peněz!

Čím lepší web máte, tím více peněz vyděláte!

Rychlý prachy nabízí 3 levely provize :
20% za 1-500 kliků,
30% za 501 až 5000 kliků,.
40% za 5001 + kliků

Level je vždy platný pro následující měsíc.

Pro oba affiliate programy platí, že cookies jsou uchovány po dobu 30 dní. Výplata provize je možná od $50.

Jak si představujete nový affilák vy?

Napište nám do komentáře pod článek vaše nápady, rady, tipy, přání či připomínky. Slibujeme, že si vše přečteme a pečlivě zvážíme jejich začlenění do nového Affiliate programu v3.0

Pixmac ve své kolekci nabízí více než 10 milionů fotografií z různých zdrojů: Fotolia, Dreamstime, Image Source, Corbis, Image100, Zefa, Moodboard, Somos, InsideOutPix, a Imageshop. Všechny fotografie najdete na jednom webu!

Použijte Podobnostní vyhledávání a v obrovském množství fotografií najdete během chvilky přesně tu, kterou hledáte!

Fotobanka Pixmac ve spolupráci se společností Ximilar představuje unikátní nástroj na podobnostní hledání, které rychle a intuitivně najde přesné výsledky na základě porovnání tvarů, barev, objektů a dalších prvků.

Designérům, kreativním agenturám, univerzitám, spisovatelům, tiskárnám, reklamním agenturám, médiím a marketingovým profesionálům, kteří potřebují legální fotografie a nechtějí ztrácet čas s nekonečným vyhledáváním pomocí klíčových slov, pomůže Pixmac podobnostní hledání najít přesně tu fotografii, kterou hledají.

1) Navštivte Pixmac www.pixmac.cz

2) Vyhledejte fotografii pomocí klíčových slov

3) Klikněte na růžový text Podobné

4) Vyzkoušejte Podobnostní hledání ještě dnes!

http://www.pixmac.cz/similar/000009203746

http://www.pixmac.cz/similar/000014008347

http://www.pixmac.cz/similar/000001634829

Jsem z Prahy, v červenci mi bude 24 let, momentálně studuji architekturu na Fakultě umění a architektury na Technické univerzitě v Liberci (4. ročník bak. studia, všechny mé arch. práce vznikly v ateliéru doc. Zdeňka Fránka), takže se neustále pohybuji mezi Prahou a Libercem. Pracuji jako freelancer jak pro vlastní klienty přímo, tak zprostředkovaně přes 3. strany (reklamky). V naprosté většině případů se jedná o logodesign a korporátní identity. Kromě toho mě pracovně zajímá samozřejmě architektura, interiérový design, fashion design, typografie, nejlépe vzájemné přesahy všech těchto oborů dohromady.
Rád cestuji, stále se vracím do Japonska (před architekturou jsem rok studoval japanologii na FFUK), mám rád dobrý design, boty, jídlo – nejlépe východoasijskou kuchyni, hudbu, nejraději současnou severskou elektroniku a progressive rock, rád čtu, rád hraji squash, nárazově jezdím na snowboardu a na kole…

moje stránky: http://visualscream.net
profil na deviantartu: http://www.raven30412.deviantart.com/
profil na behance: http://www.behance.net/raven30412

Co přesně uděláš, když si ráno zapneš webový prohlížeč? Jaké stránky jsou Tvými Top5?

Asi to samé co většina z nás: přečtu si e-maily. Následuje rychlý průlet sítí: font, brand new, dezeen, archiweb, design portal, behance.

Čím dokáže web zaujmout Tvoji pozornost? Je pro Tebe nejdůležitější design nebo dáváš přednost především obsahu?

Myslím, že oboje je důležité, ale obsah je základ bez kterého design nemá smysl. Rád navštěvuji takové stránky, které mi poskytují kvalitní hledané informace, a to formou, jež mírou své potenciální otravnosti nepřebíjí relevanci obsahu. Když je design vysloveně dobrý, je to skvělá přidaná hodnota. Pokud jde o stránky jako jsou portfolia grafiků a studií či weby designových a módních značek, je design samozřejmě ještě něco víc, je to vizitka vypovídající přímo o službách, které subjekt poskytuje – tam tedy formu sleduji pečlivěji. Dobrý webdesign je pro mě ale především takový, který mi snahou o originalitu neznepříjemňuje brouzdání, neznásilňuje k ničemu co nechci dělat či hledat, nenutí učit se chápat autorovo hnutí mysli. Důležitá je pro mě rychlost – jak načítání stránek, tak i rychlost propracování se k hledanému obsahu. Mám za to, že architektura i forma dobrého webu by měla být principiálně jako architektura dobrého domu – intuitivní, přehledná, minimalizující vzdálenosti, zároveň ale dokonale esteticky zvládnutá a vypovídající o svém obsahu.

V čem spatřuješ potenciál vektorové grafiky? Proč zrovna ji preferuješ?

Mou specializací je branding, čili tvorba log, logotypů a vizuálních identit. V tomto oboru reálně neexistuje alternativa: bitmapová grafika je pro podobnou práci naprosto nevhodná (i když znám řadu grafiků, kteří vytvářejí loga pro webové stánky jako bitmapové obrázky v bitmapových editorech). Vektor mi dává svobodu v úpravách a práci na návrhu, je to nejčistší formát pro jakoukoliv další distribuci.

Co považuješ za tvůj největší úspěch na poli brandingu? A jaký je tvůj názor na re-branding? Může být firmě prospěšný?

Rád se vracím ke své práci pro kapelu Charlie Straight, pro kterou jsem dělal logotyp a momentálně dokončuji manuál vizuální identity. Původní návrh jsem načrtl během jediné noci, nepřikládal jsem tomu velký význam ani šance, nakonec se to vyvinulo v již téměř dvouletou spolupráci. Nedávno jsem dokončil logo a vizuální identitu pro Art+, projekt časopisu Art+Antiques zabývající se českým trhem s uměním, v současné době pracuji s kolegou na kompletní vizuální identitě špičkové soukromé kliniky, což je práce která mě velmi těší.  Úspěchem je určitě i zveřejnění jednoho z  log v nejnovější knize Logolounge (Logolounge Master Library: 3000 Initial and Crest Logos). Obecně mám ale vždy největší radost z prací, které mi i zpětně připadají kvalitní a výstižné,  bez ohledu na velikost klienta či případnou mediální publicitu. Přehnaně velké zakázky v současné chvíli ani nevyhledávám, příliš mnoho času mi zabírá studium architektury na Technické univerzitě v Liberci.

Co se rebrandingu týče, myslím že je-li kvalitní, prospěšný určitě je, řekl bych dokonce nevyhnutelný. Doba se mění, lidé se mění, vkus a zkušenosti se mění, a na to je třeba reagovat.  Rebrandovaná loga většinou v době svého vzniku také podléhala určitému trendu, proto mají-li kvalitní základ a nápad ale nevyhovující formu, je jejich přepracování dle mého názoru zcela v pořádku. Pokud kvalitní základ nemají, je logická i zásadní změna loga a vizuální identity. Za skvělé příklady rebrandingu z poslední doby považuji například UPS, Commerzbank, MindShare, město Melbourne či portál MyFonts. Napadají mě však i loga, která jsou natolik charakteristická a svou formou nadčasová, či možná spíše nečasová, a sloužící subjektům z natolik konzervativní branže, že si jejich teoretický  rebranding neumím představit (namátkou třeba HSBC). Takže, je to firma od firmy, logo od loga.

Fotíš rád? Využíváš služeb nějaké fotobanky?

Fotím rád, ale jako naprostý amatér. Nemám na to školu, v útlém mládí jsem asi rok navštěvoval jeden pražský fotoklub, ale technicky jsem diletant co fotí hlavně na cestách. Potřebuji-li kvalitní fotografie, požádám většinou přátele fotografy, kteří ví, co dělají.  Přímo v oboru logodesignu však fotografie většinou nejsou potřeba, maximálně pro vizualizace aplikací. Navíc, stejně jako třeba u typografie logotypů, mám určitou úchylku pro originalitu, mám rád když jsou věci jedinečné, proto asi preferuji na zakázku dělané fotky před těmi z fotobanky, stejně jako „custom“ typografii před existujícími písmy. Rychlost a cena však hrají stále větší roli, a tak v poslední době někdy volím i možnost okamžitého řešení – tedy fotobanky. Jedná se samozřejmě o mimořádně užitečný nástroj usnadňující grafikovi život, snižující náklady a zaručující určitý kvalitativní standard, na druhou stranu není dobře, když se z grafického designu stane pouhé brouzdání fotobankou a výběr fontu.

Kde čerpáš inspiraci pro svoje umělecké výtvory?

V zásadě všude kromě oboru, který dělám.  Obrovskou inspirací jsou pro mne cesty po zemích, které mě zajímají, především jde o Japonsko a Skandinávii, do obou míst se také stále vracím. Inspiruje mě hudba, jídlo, architektura – dělám-li design, design – dělám-li architekturu, inspirující může být příroda, věda, matematika, dobrý sex, literatura. Obecně si myslím, že existuje zlaté pravidlo: chci-li do jakéhokoliv oboru přinést něco nového a svěžího, musím hledat za jeho hranicemi. Není nic smutnějšího než pohled na lidi, kteří žijí jen v mantinelech vlastní specializace a ztratí schopnost vnímání širších souvislostí a nakonec i čerpání inspirace. Můj recept tedy zní: zajímat se o všechno, co si zájem zaslouží, inspirace pak přijde sama.

Pro rok 2010 byly vyhlášeny následující soutěže:

• JuniorWeb – soutěž webových stránek
• JuniorDesign – soutěž designů a grafických návrhů
• JuniorText – soutěž textů na zadaná témata týkající se Internetu, hodnotí se slohová obratnost i myšlenkový obsah
• JuniorErb – soutěž webových stránek pro města, obce, regiony, turistická místa či veřejnou správu

V letošním roce organizátoři obdrželi celkem 307 prací od mladých lidí do 18 let. Nejvíce prací (168) bylo přihlášeno do kategorie JuniorWeb, 70 prací do JuniorTextu, 65 do JuniorDesignu a 4 práce do soutěže JuniorErb.

Poté porota, složená z organizátorů, bývalých vítězů a nezávislých konzultantů, vyhodnotila přihlášené práce (seznam porotců je k dispozici na webu Junior Internetu) a určila vítěze takto:

JuniorWeb (kategorie do 15 let)
Jan Uruba (14 let)
Pavel Surý (15 let)

JuniorWeb (kategorie nad 15 let)
Jakub Rož (16 let)
Jiří Podborský (17 let)

JuniorErb
Petr Socha (16 let)
David Alexa (18 let)

JuniorDesign (kategorie do 15 let)
Jan Kaska (14 let)

JuniorDesign (kategorie nad 15 let)
Marek Hila (18 let)

JuniorText
Klára Jelínková (11 let)
Michaela Macháčková (17 let)

Více o vítězných pracech si můžete přečíst přímo na webu Junior Internetu.

Pixmac gratuluje všem vítězům a těší se na budoucí spolupráci s Junior Internetem, která bude snad v budoucnu ještě širší než nyní.

Jaké bylo Tvé mládí a jak ses dostal k designu? Pamatuješ si na ten první zlomový okamžik?

Jak se podle tebe změnila práce grafika od doby studií? Máš na stole ještě tužku a ořezávátko?

Můžu mluvit pouze za sebe. Škola to byl čas grafických cvičení a figurální kresby.
O moc nešlo. Jen aby to člověka bavilo a dostal správný směr.
Teď už prakticky nekreslím. Maximálně, když začínám na něčem pracovat, nahodím si první velice hrubou skicu, a pokračuji v počítači. Už dávno nekreslím tak, jak bych chtěl a na macu všechno udělám podstatně rychleji.
Dnes také pracuji více koncepčně s jasnější představou toho, co chci udělat. Samozřejmě se to odráží i na rychlosti.
Rozdíl oproti dřívějšku je i v dostatku informací. Díky internetu má každý přístup k portfoliím těch nejlepších designerů na světě. I když první pohled na jejich úžasná portfolia skvělé úrovně občas zabolí, je to jedinečná motivace k osobnímu růstu. Zdroj srovnáni, inspirace.

Které designery považuješ za špičku ve svém oboru? Které další zdroje sleduješ?
Namátkou uvedu jen pár příkladů, které stojí za shlédnutí.

http://www.frostdesign.com.au
http://www.toko.nu
http://www.hydro74.com
http://subdisc.com

Hezké práce se dají vidět na:

http://www.adsoftheworld.com
http://www.digitalthread.com
http://logooftheday.com
http://www.threadless.com

Který z projektů, na kterých ses podílel, byl pro Tebe nejzajímavější a proč?
Každá věc, kterou mám na svém webu endemitwork.com, je pro mě něčím zajímavá.
Ať už jde o nápad nebo design.
Baví mě věci, ve kterých koncept a design tvoří vyvážený celek. Když se to povede, mám radost z malého letáčku pro kamarády, stejně tak jako z nějakého většího projektu pro agenturu.
Z designu bych snad vyzdvihl plakáty pro Festival bollywoodského filmu. Z reklamy otáčivé dveře pro pražské Planetárium. Na obou projektech jsem pracoval společně s copywriterem Pavlem Brázdou a mým tehdejším kreativním ředitelem Dejanem Stajnbergerem.

Jaká jsou pro Tebe největší úskalí při práci v týmu? V čem se liší od Tvé samostatné tvorby?
U designu, který dělám pro sebe nebo své vlastní klienty, jsem zvyklý pracovat sám a nanejvýš věci s někým konzultovat. Mám v hlavě představu, kterou chci do práce dostat a nejsem moc zvyklý z ní odbočovat. Můžu si dovolit nedělat moc kompromisů. Buď se věc líbí, anebo jdu od toho. Jde mi o to, že chci realizovat věc, která je z mého pohledu nejlepší.

Když pracuji v týmu, což je většinou případ u reklamních věcí pro agenturu, nejsem tolik svým pánem. Musím se podřídit spoustě věcí a taky zadání. Rozhodně to ale není úskalí. Je to hlavně výzva si s tím dobře poradit. Častokrát je práce, ve které jsou jasně dané mantinely snazší, než když si můžete dělat co chcete.
V týmové práci pro mě platí pravidlo, že víc hlav víc ví. Je důležité mít štěstí na parťáka, se kterým jste na stejné vlně. Potom dochází ke vzájemné akceleraci nápadů. Kreativní proces následně dostává ty správné obrátky. Vzniká vzájemná a docela přísná autocenzura. Dochází k bojům za nápad, k obhajobám a diskuzím. Když to jde dobře, vznikne nosný koncept, který se dá rozpracovat do všech kanálů. To je potom radost.

Prozraď nám své plány do budoucna. Co zrovna připravuješ?
Rozhodně mám v plánu užít si po dlouhé zimě jaro.
Taky mám nějaké rozdělané nekomerční věci. Když bude chuť a nálada, rád bych je dokončil.

Využíváš pro své práce mikrofotobanky? Které jejich funkce jsou pro Tebe
nejdůležitější?
Přiznám se, že jsem mikrofotobanku ještě nevyužil. Většinou je nápad takový, kdy je nutné focení. Ale při prvotním návrhu často pracuji s fotkami z klasických fotobank. Nutná funkce je kvalitní náhled fotky. To je pro mě u fotobanky nejdůležitější, Klient přeci jen lépe reaguje na návrhy s kvalitnějšími náhledy.
Taky velký výběr a kvalitní vyhledáváč i podle slovních spojení je podstatný.
Zřídkakdy se stane, že je nápad o jedné fotce. Často se jedná o montáž z většího množství fotek nebo objektů, které nejsou moc dostupné a to už je lepší udělat focení.
U jednodušších objektů si občas podklady fotím sám. Stačí dobrá zrcadlovka, lepší objektiv a trochu umět fotit.
Nyní ale, když vidím ceny v mikrofotobankách, oproti klasické fotobance, nejspíš jejich použití pro nějaké projekty zvážím.

Jakou techniku využíváš pro vlastní focení?
Používám Canon EOS 400, Objektiv Tamron SP AF 17-50 mm F/2,8 XR Di II, B+W filtry. Rozhodně to není špičkové vybavení, ale při focení menších věcí se z toho dají dostat opravdu dobré výstupy. V blízké době mám v plánu fototechniku aktualizovat. Toto je vybavení tři roky staré a je potřeba si taky udělat radost.

Jak dlouho bude trvat, než čínská vláda zabaví doménu Pixmac.cn?

Naše tipy:
Víťa: 5 dní
Martin T. : 2 týdny
Michal : 3 dny
Martin V. (Charlie): 2 měsíce

Napište svůj tip v komentáři a vyhrajte měsíční předplatné v hodnotě 4 794 Kč. Nejbližší tip vyhrává.

Děkujeme za podporu Pixmac a Tibetu!

Přinášíme zpověď Tomáše Grombíře, zakladatele CopyBlogu. Tomáš studoval nejprve na UTB ve Zlíně, krátce na VŠCHT v Praze a titul nakonec získal na FAMU (obor scenáristika a dramaturgie). Pracoval v CzechInvestu, Pentě Investments a Fortuně. K copywritingu jej přivedla spolupráce s reklamní agenturou Comtech. Ve volném čase píše scénáře do šuplíku.

1. Jak vnímáš sebe? Na co jsi odborník a co tě baví?

Prošel jsem několika firmami na PR pozicích a díky tomu jsem poznal mnoho oborů a jejich specifika. PR mi dalo potřebné zkušenosti a rozhled, ale nijak zvlášť mě neuspokojovalo. Média přísahají na svou nezávislost, ale někdy se může zdát, že tím vlastně jen zvyšují cenu intervence. Proto ten osobní příklon k copywritingu, tedy k marketingové komunikaci – zde jsou ceníky (zpravidla) vyloženy na stole.

Baví mě práce, která není jen rutinním naplněním očekávaného schématu. Ideální je, když se můžu podílet na vývoji projektů od začátku a přispět i jinou než textovou radou.

2. Copywriting je obor, který se prolíná celou reklamní tvorbou. Co přináší?

V souvislosti s webem je copywriting často vnímaný velmi úzce a trochu nešťastně jako pouhé pisálkovství. Samotné psaní je však jen třešinkou na dortu. Základem je vždy komunikační koncept, který se pak musí přetvořit do vizuální a textové podoby. Zatímco v reklamkách copywriter funguje zároveň jako kreativec a více či méně se podílí na vymýšlení konceptu, u webu copywriter spíše přijde k hotovému grafickému návrhu. To pak zírám na ty lorem ipsumy a bere mě z nich čert. Okamžitě jde poznat, zda měl zadavatel nějakou marketingovou rozvahu, nebo je návrh podřízený obvyklým stereotypům a libůstkám designéra.

Copywriting je také disciplína, na níž se nejvíc šetří. Přinejmenším v první fázi. Grafika a kódování stály spousty peněz, texty se tedy splácají, jak se dá. Po nějakém čase se ale ukáže, že web neplní účel podle představ a dřív nebo později skončí u profesionálního copywritera.

3. Vidíš nějaký vývoj v copywritingu u nás? Nějaké trendy?

Když zůstanu u webového copywritingu, odkud se generuje největší počet zakázek, pak bych vyzdvihnul to, že stránky konečně dohnaly grafickou a výrazovou zaostalost oproti jiným typům médií. V nakladatelských domech od nepaměti vědí, že titulka prodává, a konečně se tak pohlíží i na homepage webů. Mnohem víc se ladí, testuje a zkoumá každý element. Texty jsou vybroušené na dřeň, prakticky se proměňují ve slogany, a fungují v dokonalé symbióze s grafikou. Nikdo už nechce ztrácet čas. Je mnohem jednodušší mezi výsledky vyhledávání najít takovou stránku, která mi vše potřebné naservíruje, než se obsahem prokousávat.

S trendy do značné míry souvisí otevřenost a prozíravost zadavatelů. Většina se strachuje, aby tomu všichni rozuměli, aby to bylo univerzální, aby se to někoho nedotklo… Nejlepší práce zpravidla vznikají, když se nechceš zavděčit všem, ale máš jasno, kdo jsou tví zákazníci. Ne vždy je to samozřejmě možné.

4. Jak pracuješ s fotkami v kombinaci se slovem?

Není to nejlepší příklad, ale zrovna před chvílí jsem pro klienta hledal doprovodné fotky k článku. Neměl žádné vlastní. Když jsem pročesával fotobanky, říkal jsem si, jak vyznění textu může narušit fakt, když někdo pozná, že fotka není autentická. Neznám ale moc lidí, kteří by pro zábavu sjížděli fotobanky. Lepší převzatý obrázek než žádný. Jinak beru fotobanky nejen jako zdroj podkladů, ale také inspirace. Hledám obrázky, které se vztahují k oboru klienta, a přemýšlím, co by se s tím dalo udělat.

Fotobanky během několika posledních let radikálně pozvedly úroveň vizuální komunikace. V podstatě každý může mít za hubičku profesionálně vypadající propagační materiály nebo reklamu. Vlastní realizace – narážím na tu autenticitu – je samozřejmě vždycky působivější. Když je však napjatý rozpočet, je lepší investovat do umístění reklamy než do její tvorby.

Fotobanky jsou však někdy zdrojem hrozného nevkusu. Asi nejsem sám, kdo nesnáší ty společensky hyperkorektní sady business fotek, na nichž v zasedačce rokuje mix národností, vyznání a sexuálních orientací. Když je do svých materiálů použije lokální firma s pěti zaměstnanci, je to děsivé. Naštěstí ale tahle vlna kýče kulminovala před pár lety.

5. Být profesionálem na volné noze je životní postoj nebo mezistupeň k založení firmy?

Když se nakupí víc práce, než se dá stihnout, asi každý začne přemýšlet o tom, jak by ty „procesy“ uspořádal jinak. Zatím si neumím představit, že by v českých podmínkách mohla existovat firma specializovaná výhradně na copywriting.

Lidé, kteří pracují na volné noze, si většinou prošli zaměstnaneckými poměry a teď si libují ve svém vlastním undergroundovém pojetí práce. Nikdo ti neříká, jak a kdy máš co dělat. Nemusíš se hned vyhrabat z postele a po obědě si můžeš číst.

Pro ty, co mají ambice, je asi nejlepší zvolit coworking office. Odtud bych brzy očekával mladé dravé firmy. Lidi se tu poznají a záhy zjistí, že mnohem lepší je nabídnout komplexní řešení, než jednotlivé služby prodávat po částech.

6. Dá se copywritingem uživit? Jak se dělá kalkulace na slogan o třech slovech?

Z podstaty samotné práce se copywriter prostě musí uživit. Pokud nedokáže prodat sám sebe, pak asi těžko prodá práci někoho jiného. Aby to člověk měl jako jedinou a hlavní činnost, musí však nabízet služby s vyšší přidanou hodnotou jako konzultace k webu, komunikační strategie nebo marketingové koncepty. S tím je ale vždy spojena spousta rutinní psací práce. Koneckonců copywriting je vlastně spotřební zboží. To, co fungovalo a vyhovovalo před třemi lety, je už dnes nedostatečné. U každého textu je životní cyklus jiný. Cena se zhruba kalkuluje jako potřebná kreativita a předpokládaná životnost. Slogany bývají nejtrvanlivější. Když však někdo požádá pouze o slogan, je asi něco špatně. Slogan by měl být pomyslnou špičkou ledovce, který vyčnívá z celkové marketingové strategie. Tvořit jej odděleně od všech ostatních konceptů je nešťastné. Pokud nějaký čas s firmou pracuju, uvažuju o jejím postavení, směřování, obvykle se dobrý slogan vyloupne sám od sebe.

V dalším díle rozhovoru se známými profesionály z oblasti designu vám přinášíme exkluzivní rozhovor s Rastislavem Gärtnerem, slovenským web designerem. Podílel se na významných projektech, jako je VÚB banka, eTREND, TV JOJ, Tyzden.sk, Wüstenrot, Centrum Holdings, Penta Investments, Dexia banka, ČSOB, OTP Banka, J&T, Česká poisťovňa Slovensko, SACR, Istrokapital, Komerční banka, Renault, Forza a mnoho dalších.

K designu som sa dostal ešte na strednej škole v roku 1992. Používal som program Animator a v ňom som začal kreslit svoje prvé výtvory Boli to rôzne vymyslené GUI, grafika pre hry (vtedy som bol uchvátený krásnou grafikou VGA hier).

V roku 1995 som sa dostal k internetu. Vtedy som prvý raz videl web stránky a náhodou sa mi podaril zobraziť jej zdrojový kód. Vytlačil som si niektoré zdrojové kódy stránok (čo si pamätám, tak to bol hlavne web adobe.com) a začal experimentovať. V tej dobe som už mal lepšie PC, na ktorom bežal Photoshop (tuším nejaká verzia 3.x, nemala ani vrsty) a už som v ňom ako tak vedel robiť (navrhoval som vtedy hlavne rôzne obaly na CD, printovú grafiku a upravoval fotky), tak som sa pustil do kreslenia web grafiky. Zo začiatku to boli samozrejme len rôzne prvky ako tlačítka, banery, neskôr už vlastné layouty. To už som poznal html kód, ktorý som sa učil priebežne študovaním práve tých zdrojákov.

Ako prvák na vysokej som začal robiť celé web stránky pre rôznych kamarátov, teda hlavne firmy ich rodičov Druhák na vysokej som kvôli pracovnému vyťaženiu (no hlavne ma nebavila škola a radšej som sa venoval grafike) musel opakovať, aby som to v treťom ročníku vzdal úplne a šiel pracovať do internetovej agentúry Bitmedia v Bratislave na pozíciu web designer.

Po dvoch rokoch som plný skúseností a optimizmu si v roku 2003 založil živnosť, stal sa zo mňa freelancer. V tej dobe to robilo málo ľudí, takže zákaziek a práce bolo dosť. Pracoval som na sebe, študoval všetky dostupné materiály a formoval si vlastný štýl grafiky. Za dobu freelancovania som spoznal niekoľko zaujímavých ľudí. V roku 2008 sme s chalanmi Robom Mindžákom a Michalom Šimkovičom (alias musHo) založili firmu MONOGRAM Design. Naučil som sa tu veľa, či už pracovať ako tímový hráč alebo zodpovednosti. Tiež som mohol pracovať na zaujímavých projektoch, ku ktorým by som sa ako freelancer asi nedostal. Nedávno, koncom roku 2009 som však zo spoločnosti odišiel a som opäť na voľnej nohe.

Aby som ešte nezabudol na dôležité udalosti v mojom živote. V roku 2007 som sa šťastne oženil s Alenkou, asi rok na to sa nám narodila krásna dcérka Emka. Máme ešte malého psíka Jerryho a všetci spolu žijeme v Žiline.

1. Co tě na designu fascinuje, co tě k němu táhne?

Design som od začiatku bral ako svoj koníček, niečo čo ma strašne bavilo, čomu som bol ochotný obetovať všetok volný čas a z časti to platí dodnes.

Design beriem ako niečo čo je vidieť, čo vie vyvolať dobrý pocit, emóciu, čo dokáže inšpirovat a čo dokáže aj predávať. Design je pre mňa výzva stále na sebe pracovať, byť proste (naj)lepší

Design sa stále mení, a ja sa mením s ním. Design je môj život. Design je to, čo robím a chcem robiť.

2. Máš nějaké vzory, které ovlivnili tvoji tvorbu?

Začínal som ako samouk, metóda pokus-omyl. Skúšal som všetko možné, nemal som vzor. Nebol prístup k špecializovaným knižkám ani časopisom. Až vďaka internetu som si dokázal nájsť smer ktorým sa chcem uberať a zároveň som našiel zdroj kde čerpať. Postupne ako sa webové stránky zdokonalovali aj ja som sa zlepšoval. Postupne som si “vypestoval” vlastný štýl, cit pre farby, prácu s fotkami.

Zásadne ma ale začal ovplyvňovať prechod na platformu Apple/Mac. Či už design produktov, ktorý je úžasný, alebo len samotný operačný systém a aplikácie na ňom postavené, krásne, jednoduché, čisté a premyslené. Dosť ma to inšpirovalo.

Dnes už není taký problem dostať sa ku článkom o designe, ja sám denne sledujem niekoľko desiatok rss kanálov či stránok, ktoré sa venujú designu. Vzdelávam sa a inšpirujem.

3. Kteří kienti jsou ti nejbližší?

Asi tí, ktorí majú prehľad, vedia čo chcú a vedia to aj komunikovať, dôverujú mi a rešpektujú ma ako partnera na tom danom projekte. No a ešte sú zaujímaví klienti so zaujimavým referenčným projektom

Jasná Nízké Tatry

Monogram Technologies

River Park

4. Jaký vztah máš k fotobankám, používáš je?

Jasné, fotobanky používam hodne, pretože bežní klienti väčšinou nemajú žiadne vlastné fotky, alebo nemajú rozpočet na fotenie. V tomto prípade sa spolieham na fotobanky a musím povedať že úspešne. Fotobanky majú výborný výber, ešte sa mi nestalo že by som si nevybral No a samozrejme cena za fotku je väčšinou výborna, takže spokojnosť.

5. Co je pro tebe klíčové při hledání dobré fotky?

Fotka musí byť zameraním vhodná pre projekt či klienta, to v prvom rade. Potom sa musí páčiť mne, snažím sa aby mala dobrú farebnú škálu (väčšinou už mám dopredu nadefinované farby či farebnú paletu) a vhodný formát na výrez. Fotka musí byť “úderna”, s fotkou pracujem ako s doležitým prvkom v designe, musí zaujať. Niekedy výber fotky zabere pár hodín no čo, hlavne že je z čoho vyberať.

6. Existuje něco, co by jsi změnil ve světě designu?

Design beriem ako určitú formu komunikácie, takže by mal fungovať a mal by byť zároveň pekný a príjemný. Pre mňa je dôležité mať z neho dobrý pocit a ešte stále platí pravidlo že design predáva.

Fotografování se v dnešní době díky dostupnosti digitální techniky stává koníčkem stále většího počtu lidí. Někdo si fotografuje pro radost, někdo si pořizuje dokumentaci rodinných oslav či svého města, jiní vyrážejí za dobrými snímky do ulic, přírody nebo ateliéru. Všichni ale mají společný cíl – fotografovat.

A právě proto v dubnu 2008 vznikl NikonClub Česká republika. Prvním krokem bylo spuštění portálu NikonClub.cz, virtuálního místa, kde se komunita fotografů schází, diskutuje, sdílí mezi sebou své zkušenosti a informace nebo soutěží. NikonClub existuje také na oblíbeném Facebooku nebo Flickru, kde má další své členy.

,,Chybělo mi místo, kde bych mohl sdílet informace s ostatními fotografy a tak jsem si jedno vytvořil. Netušil jsem, že bude o NikonClub takový zájem.“ dodává zakladatel fotoklubu, Filip Molčan.

Na portálu NikonClub.cz najdou uživatelé články, aktuality, návody, diskuzní fórum, kalendář fotografických událostí, mohou zde publikovat své vlastní fotografie nebo si založit blog o fotografování.

,,Jsem mile potěšen zájmem o klub ze strany „nikonistů“, celý projekt se rozjel skutečně skvěle. Určitě nechceme usnout na vavřínech a proto chystáme pro rok 2010 celou řadu inovací.“ doplňuje Lukáš Sieger, místopředseda klubu.

Projekt se zalíbil i společnosti Nikon CZ: ,,Aktivit Nikoclubu si nesmírně ceníme a jsme potěšeni, že se komunita příznivců značky Nikon tak pěkně rozrůstá. Velice dobře si uvědomujeme, že nebýt nadšených uživatelů produktů Nikon, nebyli bychom ani my na tomto trhu. Všem členům Nikonclubu přejeme, aby jim fotografování stále přinášelo radost,“ doplňuje Jitka Spoustová Staňková.

Filip Molčan

„Těsně po založení klubu se prvního setkání účastnil i Pixmac se svojí přednáškou na téma prodeje fotografií, která sklidila příjemný ohlas. Věříme, že kluby jako tento budou růst a produkovat kvalitní amatéry, kteří budou fotit lépe než profesionálové.“ – Víťa Válka